Zahrady prozrakově handicapované 

Zrakem vnímáme cca 80 - 90 % informací o okolním světě. Zrakové postižení ovlivňuje především orientaci v prostoru a schopnost samostatného pohybu, z oblasti psychologické jde především o absenci, popř. sníženou kvalitu vizuální percepce, tedy poznávání, vstřebávání vjemů a utváření představ. Sociálním postavením jsou pak výrazně ovlivněny i emoce a charakterové vlastnosti postiženého.

V Evropě žije 7% zrakově postižených, tedy 2,7 milionu nevidomých a 12,8 milionu slabozrakých lidí. Celkově se zrak Evropanů, tedy i Čechů zhoršuje a lehčí zrakové postižení je zcela běžnou vadou. 

Stupně zrakového postižení: 
1. slabozrakost - snížení zrakové ostrosti obou očí, i s brýlovou korekcí působí potíže
v běžném životě. Rozlišujeme slabozrakost lehkou, střední a těžkou.
2. zbytky zraku - osoby takto postižené sice ještě "něco vidí", ale orientace v prostoru již není možná
3. slepota - je neschopnost vnímat zrakem, i když jedinec mnohdy vnímá rozdíl mezi světlem a tmou (světlocit)

Při tvorbě zahrad, parků a veřejných prostorů se často zaobíráme pouze osobami s těžkým zrakovým postižením, mnohdy je pak daný prostor srozumitelný pro člověka zcela nevidomého, ale zároveň je velkým problémem pro slabozraké, kteří používají zbytky svého zraku a ne hmatu, např.slepeckou hůl. Slabozraký vnímá mnohem hůře tzv. slepecké dlaždice - rozdílnou strukturu jejich povrchu, ale vnímá výrazný rozdíl v barvě. Časté používání šedých slepeckých dlaždic ve stejně šedé dlažbě nijak neusnadňuje situaci většiny zrakově postižených. Stejně tak schody a obrubníky, které laicky nejsou považovány za překážku pro zrakově postižené – nevidomé (dokáží je včas odhalit holí), jsou pro slabozraké opravdovým nebezpečím.

Diferenciace prostoru by tedy neměla být pouze různě strukturovanými materiály povrchů a pomocnými madly, ale i rozdíly mezi odstínem povrchů, a to nejlépe v sytosti - např. světlá dlažba - tmavá drcená borka, tmavá dlažba - bílé oblázky. Barevně výrazné by měly být i nebezpečné obrubníky, sloupy či vodící tyče. Samozřejmostí je výrazné označení prvního a posledního schodu schodiště.

Při navrhování zahrady pro zrakově postižené musíme brát ohled na sníženou orientaci, proto by to měl být prostor jednoduchý, snadno zapamatovatelný. Pro orientaci je důležitá i různá struktura a barevnost povrchů komunikací, a také zvukový vjem, umožňující tzv. echolokaci - orientaci podle sluchu, např. vodní prvek s proudící vodou, různé zvonky či objekty vyluzující zvuk a pod.Zahrada pro nevidomé, Budapešť

Zahrady pro nevidomé jsou nejznámějším příkladem bezbariérové zahradní architektury. Použití aromatických rostlin, či květin se zajímavou strukturou a texturou v kombinaci s vyvýšenými záhony či zábradlím a označením tabulkami v Braillově slepeckém písmu, to je základní charakteristika těchto míst.

Nezbytným prvkem v zahradě pro zrakově postižené je místo pro umytí rukou. Zrakově postižení se velmi často bojí ušpinění, toho, že budou špinaví a nebudou o tom vědět a ostatní lidé si toho všimnou. Proto je umyvadlo či jezírko velmi důležité pro psychickou pohodu návštěvníků zahrady. Má samozřejmě i praktický význam, protože ušpinění v zahradách je poměrně častou záležitostí. Také po dotýkání se aromatických rostlin je vhodné ruce občas umýt tak, aby se vůně příliš nemíchaly.

Zrakové postižení bohužel bývá poměrně často kombinováno s dalšími omezeními. Velice časté je i poškození sluchu, hmatu, čichu, nebo i pohybového aparátu. Existuje množství pomůcek, které umí vnímání zvuků alespoň částečně umožnit, přesto bychom měli vždy echolokační prvky kombinovat i s prvky hmatově čitelnými. U osob s postižením hmatu často nelze využít informací psaných v bodovém písmu, u omezení čichu postižený nevnímá aroma rostlin. Kombinace postižení zraku a pohybového aparátu pak vyžaduje zahrady zcela bezbariérové. U těchto kombinovaných postižení je asistence většinou nezbytná.

V zahradách určených pro zrakově postižené by měl být vždy přítomen průvodce. Ten musí vědět, jakým způsobem provést postiženého zahradou, ale musí se vyznat i v botanice a vlastnostech rostlin, které se v zahradě nachází. Zrakově postižený se totiž dokáže v zahradě sám bezpečně orientovat až po několika návštěvách, někteří dokonce vůbec ne. Právě proto je osoba průvodce velice důležitá nejen kvůli bezpečnosti, ale vůbec kvůli funkčnosti zahrady samotné.

Ve speciálních zahradách pro nevidomé je potřeba na záhony s rostlinami upozornit. Snadno se mohou stát nebezpečnou překážkou. Vhodné je použití výrazně barevně označených madel, která slouží také jako opora i vodící prvek. Nejlépe se osvědčila žlutá, případně bílá barva.

Střídání materiálů u zpevněných ploch pomáhá urychlit „zapamatování si“ zahrady. Zrakově postižený se pak při opakovaných návštěvách v zahradě orientuje snadněji, jeho pohyb se stává intuitivnější, může lépe vnímat krásy zahrady, a také si mnohem více odpočine.

Prostorové požadavky pro pohyb osob najdete zde.

Prvky zahrad prohandicapované  najdete zde.

Vodící prvky důležité pro orientaci zrakově postižených  najdete zde.