zahradysmyslů

Rostliny se, na rozdíl od ostatních materiálů používaných při tvorbě prostředí, vyvíjí, přirozeně se mění během svého života i během roční doby. Rostlina je totiž živá. A právě změna rostlin nás znovu vábí do zahrady, podívat se, co vyrostlo, kvete nebo uzrálo. Rostliny v zahradě nám dávají naději, že nás každý den potká něco nového, pěkného. Každý den nás zahrada obdaruje nějakým překvapením.

Rostliny nacházejí v zahradách pro handicapované různé uplatnění. Nejvýraznější však je přímé působení na smysly člověka. Pojďme si je tedy  představit podle jednotlivých smyslů.

Zrak

Běžně rostliny vnímáme zrakem. Vnímáme tak rostlinu jako celek, její tvar, různé znaky, barvu květů, listů, kůry. Zrakem vnímáme základní vlastnosti rostliny, jako jsou barva, struktura a textura rostlin.

Každá rostlina má mnoho různých barev. Během většiny roku na nás působí barva listů a kůry. Kvetení rostlin je vždy časově omezeno, ale květy jsou velmi ceněné a oblíbené. Jejich barva tedy hraje také významnou roli.

Do zahrad pro handicapované je vhodné vybírat kvetoucí druhy rostlin, protože květy působí optimisticky. Především teplé barvy květů ve škálách od žluté přes oranžovou a růžovou až po světle červenou.

Vhodnými kvetoucími keři jsou například mochny (Potentilla fruticosa), které se vyznačují dlouhým kvetením a dnes již i širokou paletou barev květů. Kromě klasicky zlatožlutých květů najdeme i světlejší odstíny žluté (Logan, Janet), kultivary bíle kvetoucí (Abbottswood, Beanii, Manchu…), oranžové a červené (Marion Red, Red Ace, Sunset,…) nebo růžové ( Pink princess, Glenroy Pinkie, Pink Queen,…). Mezi další bohatě kvetoucí keře patří i tavolníky (Spiraea) v široké škále kultivarů různých výšek a často i s panašovanými listy – např. Little Princess – nižší, běžně používaný kultivar, Everblooming – tmavorůžové květy, výrazně dlouze kvetoucí, Lemon Princess – zlatožluté listy, Magic Carpet – tvoří jen nízké podušky,…
K velmi oblíbeným kvetoucím keřům dále patří komule (Buddleja), Weigelia a samozřejmě růže. Růže patří tradičně k velice oblíbeným druhům, jejich použití v zahradách pro handicapované je však poněkud omezené. Je důležité, aby trnité větve růží, zvlášť velkých keřových a pnoucích odrůd, nezasahovaly do cesty. Také v hmatových záhonech je třeba použití růží zvážit a na nebezpečí trnů upozornit. Ve vyvýšených záhonech nacházejí často uplatnění růže půdopokryvné (Swany, The Fairy, Red Yesterday,…). Pro klasické záhonové růže volíme pak nižší výšku záhonu (Double delight – výrazně voní, Kronenbourg, Big purple, Pink Peace). Stromkové růže přináší květy na dosah ruky z přirozeně vysokého terénu.

Většina tradičních záhonových trvalek se pěstuje především pro tvar a barvu květů, výběr tedy máme široký. Velmi vděčné jsou žluté žebříčky (Achillea fillipendulina), krásnoočka (Coreopsis grandiflora) a třapatky (Rudbeckia fulgida ´Goldsturm´), žlutočervené kokardy (Gailardia x hybrida), červené máky (Papaver orientale) a kohoutky (Lychnis chalcedonica). Výrazné jsou i růžové květy rozchodníků (Sedum telephium) a široké zastoupení mají i modře a fialově kvetoucí trvalky. Oblíbené jsou především stračky (Delphinium), zvonky (Campanulla), šanty (Nepeta), hvězdnice (Aster) a šalvěje (Salvia). K oblíbeným bíle kvetoucím rostlinám patří velkokvěté kopretiny (Chrysanthemum maximum) nebo jemný šater latnatý (Gypsophila paniculata). Velice oblíbené jsou i květy pivoněk (Paeonia), denivek (Hemerocallis) nebo plamének (Phlox paniculata).

Pokud však chceme vytvořit záhon založený především na barvách květů, měli bychom zvolit záhon letničkový. Letničky totiž výrazně kvetou mnohem delší dobu, než trvalky. Nevýhodou je nutnost záhon každoročně obnovovat. Zářivě žlutě a oranžově kvetou stále oblíbené aksamitníky afrikány (Tagetes), zářivě červenými květy zase proslula Salvia splendens. Jasně červené jsou i květy muškátů (Pelargonia), různé druhy oranžové pak najdeme u gazánií (Gazania splendens) nebo sluncovek (Escholtzia californica). Odstíny modré pak zastupují nestařce (Ageratum houstonianum) nebo lobelky (Lobelia erinus). Široké spektrum barev nabízí ostálky (Zinnia), hledíky (Antirrhinum majus), a další.

Barva listů rostlin se pohybuje od stříbřitě šedozelené až po výrazně tmavozelenou. Stříbřité listy mají z trvalek třeba levandule (Lavandulla angustifolia) nebo čistec vlnatý (Stachys byzantina), u keřů je to hlošina úzkolistá (Eleagnus angustifolia) nebo rakytník řešetlákovitý (Hippophae rhamnoides). Tmavozelené listy mají třeba vytrvalé bergenie (Bergenia cordyfolia) nebo čemeřice (Heleborus). U stromů to jsou pak stálezelené keře, jako cesmína (Ilex) nebo bobkovišeň (Prunus laurocerasus). Také jehličnany mají širokou škálu barev. Mnoho rostlin má listy i vícebarevné – panašované – nejčastěji zeleno bílé či žluto zelené, objevují se také růžově panašované kultivary. Nesmíme také zapomenout na červenolisté kultivary. Příkladem takových trvalek je dlužicha (Heuchera – kutivary ´Purple mountain´, ´Palace Purple´, ´Caramel´). Červenolistých kultivarů stromů a keřů také celá řada. Mezi nejznámější patří červenolisté buky (např. Fagus sylvatica ´Atropurpurea´) okrasné třešně (Prunus cerasifera ´Nigra´) nebo ruj vlasatá (Cotinus coggygria ´Royal Purple´). U stromů a keřů nesmíme zapomenout na podzimní změnu zbarvení listů. Jedním z mnoha zajímavých podzimních barvičů je i dub červený (Quercus rubra).

U dřevin je významné i zbarvení kůry. Mezi stromy tak svou bílou borkou vynikají břízy (betula), zajímavé jsou pak i kmeny některých javorů (Acer negundo), které mohou být i výrazně zelené. U keřů je díky barvě svých větví nejznámější svída (Swida, Cornus). Pro korálově červené větve je ceněná Swida alba ´Siberica´, častá je i Swida alba ´Elegantissima´. Jasně oranžové větve má pak v zimě Swida sanguinea ´Amys Winter Orange´, žutočervené pak Swida sanguinea ´Winter Beauty´. Zelené větve i plody má Swida sanguinea ´Viridissima´.

Barva je však v celkovém vizuálním působení rostliny jen jednou z důležitých vlastností. Další je struktura a především textura rostliny. Struktura rostliny je v podstatě dána jejím tvarem a způsobem větvení. Vynikne především v zimě, kdy je právě způsob větvení u opadavých dřevin nejvíce patrný. Není totiž překryt listy. Hrubou strukturu má třeba magnolie (Magnolia x soulangiana), velmi jemnou strukturou se vyznačují janovce a čilimníky (Cytisus sp.). V létě pak strukturu rostliny většinou překryje její textura. Textura je v podstatě dána velikostí, hustotou a členitostí listů. Jemnou texturu má  tavolník význačný (Spiraea x arguta) nebo mochna (Potentilla fruticosa). Z trvalek je nejznámějším příkladem krásnoočko (Coreopsis verticillata), jemnou texturu pak má i velké množství okrasných trav. Naopak hrubou texturu má již dříve zmiňovaná magnolie (Magnolia x soulangiana) nebo katalpa (Catalpa bignonioides), z trvalek třeba bohyšky (Hosta sp.) nebo bergenie (Bergenia hybr.

Čich

Vůni způsobují různé látky rozptýlené ve vzduchu. U rostlin to jsou  aromatické látky – silice- vylučované většinou květy, ale velmi často i listy, kůrou a ostatními částmi rostliny. Vůně a pachy jsou významným zdrojem informací a slouží k dokreslení představy o vnějším prostředí. Díky čichu poznáme, co vaří u sousedů k obědu, když někde hoří, kde je nejbližší pekařství. Vůně nás dokáže pozitivně naladit, navozuje chuť k jídlu i pocit sympatie k jiné osobě. Vůně rostlin má většinou velmi pozitivní účinky na náladu člověka.

Vůně se také využívají přímo k léčbě. Některé vůně organismus povzbuzují, jiné uklidňují. Vůně tak příznivě působí na psychickou pohodu člověka. Aromaterapie používá k léčbě především použitím rostlinných esencí, rostliny v přírodě však mají shodné účinky. Stačí si jen utrhnout lísteček…

Aromatické letničky jsou běžnou součástí našich zahrad a balkonů. Ať už se jedná o druhy s výrazně vonnými květy např. hrachor (Lathyrus), otočník (Heliotropium), letní fialy (Mathiola) nebo chejr (Cheiranthus cheirii), nebo celé aromatické rostliny. Do druhé skupiny patří především bylinky a koření – kopr vonný (Anethum graveolens), koriandr (Coriandrum sativum), bazalka (Ocimum basilicum) nebo heřmánek (Matricaria recutita). Mezi nepravé silně aromatické letničky patří i muškáty (Pelargonium), a to obzvláště pelargonie vonná (Pelargonium graveolens) a různí kříženci (citrónový muškát, eukalyptový muškát,…). Také rozmarýn je velmi populární.

Mnoho vonných nepravých letniček a nádobových rostlin je ale jedovatých a přímo velmi nebezpečných. Jsou to známé oleandry (Nerinum oleander) a durmany (Datura, Burgmasia). Ty bychom neměli používat tam, kde počítáme s pohybem dětí bez dozoru.

Aromatických trvalek existuje velké množství. Výraznou jarní vůní jsou květy fialek (Viola odorata), pozdní jaro pak patří hvozdíkům (Dianthus). Léto pak uvádí vznešená vůně lilií a v podvečer silně vonící plaménky (Phlox). Spousta trvalek je ale aromatická celá, jako levandule, šanta (Nepeta), heřmánky (Chamaemelum) a podzimní chryzantémy (Chrysanthemum x hortorum). Nejširší skupinu aromatických trvalek však tvoří léčivky, jako je máta, meduňka, yzop a další.

Stromy a keře také voní. Výrazně voní všechny jehličnany, a to díky silicím obsaženým v jehličí a smole. V teplém a slunečném počasí se síla  vůně zvyšuje. Asi každý zná letní vůni borového lesa. Zvláštní pomerančovou vůni mají douglasky (někteří autoři uvádějí jablka). Silnou vůní pak vyniká balzámová jedle. Naopak nepříjemně páchne třeba cypřišek nutkajský (Chamaecyparus nootkatensis) nebo jalovec (Juniperus sabina). Druhý jmenovaný je navíc jedovatý a škodlivé látky působí i přes kůži.

Mezi vonící listnáče patří ořešáky (Juglans), ořechokřídlec (Caryopteris) nebo sazaník květnatý (Calycanthus floridus). Také bez černý (Sambucus nigra) patří mezi aromatické dřeviny.

Mnoho dřevin má výrazně vonné květy. Ještě v zimě provoní zahradu kalina časná (Viburnum farerii), zimolez vonný (Lonicera fragrantissima) a vilíny (Hamamelis sp.). Během jara pak rozkvétají pustoryly (Philadelphus), šeříky (Syringa), zimolezy (Lonicera) a další

Mezi kvetoucími stromy se pak vůní vyznačují lípy (Tilia sp.) a akáty (Robinia).

Hmat

Každou rostlinu můžeme číst hmatem. U menších rostlin si tak nevidomý může získat představu o tom, jak daný druh vypadá, jakou má stavbu větví, velikost a povrch listů a květů. Ve speciálních zahradách je vhodné používat rostliny, jejichž hmatově čitelné vlastnosti a odlišnosti jsou výrazné (tuhé hladké listy, měkké vlnaté listy, drobné listy, velké listy). Také je důležitá relativně velká odolnosti rostliny k poškozování, k němuž může během ohmatávání docházet.

Hmatově zajímavé trvalky jsou základem pro vyvýšené záhony zahrad nevidomých. Velká variabilita rostlin, nám umožňuje použití rostlin měkkých a heboučkých, chlupatých, plstnatých, s drobnými listy i s listy velkými kožovitými. Zajímavé zpestření jsou i plody rostlin, které mohou být různě chlupaté (okrasné trávy), pichlavé, tvrdavé…Výběr je opravdu široký.

Také ve skupině letniček můžeme najít velice zajímavé rostliny. Mohou to být druhy se suchomázdřitým květenstvím, jako jsou slaměnky a statice, chlupaté rostliny jako je brutnák (Borago), jemné až koprovité listy krásenek (Cosmos), pýřité aromatické listy sápy (Phlomis fruticosa), nebo drsné škrábavé listy libory (Lantana camara). Je třeba brát v úvahu, že většina pravých letniček špatně reaguje na výrazné poškození hmatem. Jejich použití je nutné zvážit, a především zohlednit vyšší nároky na péči v plánu údržby. Proto jsou do speciálních hmatových záhonů zařazovány spíše letničky nepravé, které bývají odolnější.

Dřeviny běžně dorůstají takových rozměrů, že je jejich vnímání jako celku hmatem obtížné, ne-li nemožné. U keřů a stromů tak můžeme vnímat především méně vzrůstné druhy a zakrslé kultivary, nebo pouze části rostliny, jako jsou větve s listy, borka kmene apod.

Sluch

Na první pohled nejdou slova zvuk a rostlina příliš dohromady. Ale co třeba šumění listí ve větru? A zpěv ptáků hnízdících v korunách stromů? A víte, že když zatřesete stvolem zvonků doopravdy zazvoní? Se zavřenýma očima toho v zahradě uslyšíme mnoho.

Ve větru šustí listy trav i plody lnu (Linum) nebo třeslice (Briza). Také lusky ve větvích dřezovce (Gladitsia) nebo katalpy (Catalpa) vydávají chřestivý zvuk. Z letniček pak chřestí třeba makovice nebo plody černuchy (Nigella).

Také ptáky na zahradu můžete přilákat. V korunách stromů a velkých listnatých keřů najdou místo k hnízdění, dřevěnou budkou uděláme radost mnoha druhům. Vhodné je i umístění pítka, u něhož můžeme ptáčky pozorovat v létě. A pokud ještě vysadíme rostliny, které jim budou sloužit jako potrava, máme o dostatek zpěváčků postaráno.

Zvuk do zahrady vnáší také kvákající žáby, žijící v jezírku a různé druhy hmyzu. Kvetoucí stromy přilákají do zahrady včely, luční trávník zase cvrčky.

 Chuť

Chuť bývá poměrně opomíjeným smyslem při tvorbě obytných zahrad i veřejných prostor. Přitom je velice příjemné si při procházce zahrady jen tak „zobnout“ lesní jahody nebo kuličky rybízu. Také čerstvé bylinky na vaření nebo do čaje přijdou vhod nejen v rodinné zahrádce.

Chuťové buňky bývají uspokojeny nejčastěji v rodinných zahradách. Stromkové tvary drobného ovoce (rybíz, beztrnný angrešt), zakrslé tvary běžných ovocných dřevin (třešně, jablka, meruňky) a beztrnné kultivary ostružiníku a maliníku jsou vhodné jak v zahradách pro vozíčkáře, tak, při správném umístění, i v zahradách nevidomých. Vyvýšené záhony pak slouží k pěstování zeleniny, bylinek nebo jahod. „Jedlé“ zahrady jsou občas k vidění i v botanických zahradách. Významnou funkci však mají jedlé rostliny v zahradách speciálních zařízení. Možnost ochutnat něco ze zahrady, jít si natrhat pár snítek bylinek do čaje nebo jen trošku pažitky na chleba, se stává pro člověka dlouhou dobu žijící v ústavu příjemným zpestřením. Rostliny s jedlými částmi bychom tedy měli umisťovat především do zařízení pro děti. Ale i v zahradách seniorů a osob s intelektovým znevýhodněním je umístění jedlých rostlin velmi vhodné. Drobné ovoce (jahody, stromkový rybíz a beztrnný angrešt) je také příjemnou součástí záhonů pro nevidomé.

Jedlých rostlin je celá řada a ve vyvýšených záhonech lze pěstovat všechny běžné druhy zeleniny. V zahradách, které nejsou soukromé, bychom měli myslet na to, že bude chtít ochutnat více lidí, nezávisle na sobě. Měli bychom tedy používat takové druhy rostlin, které při prvním ochutnání zcela nezničíme. V tomto případě nepoužíváme běžné kořenové zeleniny (mrkev, ředkvička) a některé druhy listové zeleniny (hlávkový salát). Také kedlubny, květák nebo brokolice. Na druhou stranu třeba kapusta, růžičková kapusta nebo okrasné druhy kapusty k postupnému ochutnávání přímo vybízejí.Vhodná jsou i drobná rajčata nebo netradiční listová zelenina (kozlíček polníček, šťavel,…). Také bylinky jsou velmi vděčné. Zajímavé jsou i jedlé květiny, jako třeba lichořeřišnice (Tropaelum majus) nebo měsíček (Calendulla officinalis).

Pokud vytváříme jedlý záhon či umisťujeme jedlé rostliny do zahrady, měli bychom pamatovat na zdroj vody pro omytí rukou a rostlin. Také nikdy nesmíme kombinovat jedlé rostliny s rostlinami jedovatými v jedné zahradě, případně její části. Pokud totiž postižený ví, že něco ze zahrady může jíst, je mnohdy velmi těžké pochopit, že jiná rostlina by mu mohla ublížit. Děti a mentálně postižení tento problém většinou nepochopí, zrakově postižení si nikdy nemohou být zcela jisti určením rostliny, nebo tím, že se před chvílí nedotkli něčeho jedovatého, že prostě raději ochutnávat nebudou.