Hlavní principy tvorby pro handicapované

Záhon pro nevidomé v brněnských Tyršových sadech

Bezbariérové zahrady nejsou zahradami pro handicapované, jsou vlastně zahradami pro všechny. Celkově je nutné přistupovat k tvorbě prostoru opravdu pro všechny, brát v úvahu potřeby všech možných uživatelů prostoru. Takovýto přístup k projektování mají zastánci tzv. Univerzálního designu, hnutí, které vzniklo po 2. světové válce v USA.

Univerzální design je v podstatě navrhování zcela bezbariérových prostor vyhovujících co nejširšímu spektru uživatelů. Dochází tedy k setkávání nemocných a zdravých, různě postižených mezi sebou, starých lidí s dětmi. Architekti otevírají nemocniční zahrady veřejnosti, celé parky se tvoří podle principů zahrad smyslů tak, aby byl prostor pro setkávání i odpočinek co největší, tak, aby byli postižení co nejméně omezeni. Jednou z hlavních zásad univerzálního designu je i účast samotných postižených na vzniku projektu, a to pomocí různých dotazníků a konzultací. Univerzální design se netýká jen tvorby prostoru, architektury a zahradní architektury, ale i navrhování různých předmětů, ať už nábytku nebo otvíráků na konzervy.

Univerzální design stanovil i sedm hlavních principů, jimiž jsou: Spravedlivost, přizpůsobivost(flexibilita), Jednoduchost a intuitivnost, Jasné informace, Bezpečnost, Nízká fyzická náročnost a Rozměr a prostor vhodný pro všechny. Tyto principy by měly splňovat všechny prostory pro  postižené, pojďme si je tedy přiblížit:

 

1. Spravedlivost

- Hlavní vstup je společný pro všechny uživatele a všichni se pohybují na stejných komunikacích. Často je vstup, většinou do budovy, pro vozíčkáře oddělen, mnohdy vede nedůstojným prostředím dvorů, skladišť a pod.. To, že je vstup společný, má výrazný pozitivní vliv na psychiku - žádné rozdělování "zdravých a nemocných" již při vstupu do objektu.

-Všem je umožněn stejný smyslový požitek. Vodní prvky, život ve vodě, prvky dlažeb i sochy, vše je uděláno tak, aby umožnilo bohatý vjem i lidem s postižením zraku. Vyvýšené záhony a vyvýšené vodní prvky umožňují podobný vjem sedícím i stojícím návštěvníkům a nijak neomezují sedící či osoby s omezenou pohyblivostí. Důležité je moci dosáhnout na vše, jako zdravý člověk, je to přínosné především k uvědomění si vlastní osobnosti. I zrakově postiženým je umožněn bezpečný kontakt s vodou a nijak neomezené vnímání rostlin.

 

2. Flexibilita

Důležité je, aby si každý člověk mohl ověřit a poznat vše vlastním způsobem. Dostatek posezení dovoluje návštěvníkům zůstat, jak jen dlouho chtějí,  vyvýšené záhony i voda dovolují interaktivitu všem bez rozdílu.

Tento bod také zahrnuje stejný přístup ke tvorbě nástrojů pro leváky a praváky, a především navádí k bezbariérovosti internetu, počítačových programů, informačních technologií.

 

3. Jednoduchost a intuitivnost

Speciální zahrady by měly být spíše menší, jednoduše členěné, snadno zapamatovatelné. Vstup musí být jednoznačně definován a označen. Střídání povrchů cest také přispívá k usnadnění orientace. Důležité jsou vodící linie u cest, kontrastní ploty, dlažby, sloupky – snadno zapamatovatelné prvky, které si postižený návštěvník zapamatuje již při první návštěvě zahrady, a pak se podle nich může orientovat. Při vstupu by měl být umístěn hmatově čitelný plán zahrady tak, aby byl dostupný i pro děti a vozíčkáře.

 

4.  Jasné informace

Vodící linie, Braillovo písmo, zvukový systém a texty nejen v místním jazyce, ale i v angličtině – je důležité, aby byl informační systém srozumitelný i turistům, a angličtina, která má dnes status mezinárodního jazyka je jako druhý jazyk nejvhodnější. Při označování rostlin nesmíme zapomenout vědecký, tedy latinský název. Ten je zde přednější, než název anglický.

 

5. Bezpečnost

Již v návrhu musíme minimalizovat rizikové a nebezpečné situace – používání zábradlí se zakulacenými konci, správný sklon ramp, omezení ostrých hran, dodržování podchozí výšky, omezení jedovatých a jinak nebezpečných rostlin a další.

Na každou překážku či nebezpečí je nutné včas, zřetelně a je čitelně upozornit, a to jednoduše čitelnými piktogramy, varovnými pásy v dlažbě, textem v latince i Braillově písmu.

 

6. Nízká fyzická náročnost

Cesty zahradou by měly být krátké a ploché, vyžadující minimální tělesný výkon. Vyvýšené záhony a vodní prvky pak snadno dostupné tak aby bylo potřeba pouze mírné naklonění k dosahu a vnímání prvků.

Zahrada má sloužit především k relaxaci, a proto pouze pokud bude pohyb v ní nenáročný a pro všechny pohodlný, bude zahrada navštěvovaná a oblíbená, tedy i funkční.

 

7. Rozměry a prostor vhodný pro každého

Lavičky, cesty, záhony i vodní prvky musí být takových rozměrů a takového umístění, aby je mohli různí uživatelé používat stejně. Návštěvníci, jak stojící, tak sedící, ale i lidé malé postavy mohou pohodlně dosáhnout na všechny prvky.

 

Během posledních padesáti let se objevilo hned několik cest, kterými se tvorba bezbariérových zahrad ubírá. Nelze říct, která z těchto cest je lepší, každá má svá výrazná pozitiva a vzniká tak široká mozaika bezbariérových prostor, což je to nejlepší.