Zahrady pro handicapované děti 

Při tvorbě zahrady vycházíme především z charakteru postižení dětí, pro které je dané zařízení určeno. Každopádně je to prostředí pro děti, tedy prostor pro jejich učení, rozvíjení, a především hry.

Pro děti zrakově postižené a nevidomé musíme vytvořit takové prostředí, které pro ně bude snadno čitelné. Vzhledem k tomu, že jsou velké rozdíly mezi možnostmi dětí zcela nevidomých, a dětí s lehčím stupněm zrakového postižení, nejprve si řekneme, jak by měla vypadat zahrada pro zcela nevidomé, a děti se silným postižením zraku. Zahrada by v tomto případě neměla být příliš rozsáhlá. Výborným řešením je rozdělení většího areálu do jakýchsi menších samostatných celků s vlastním vnitřním uspořádáním. Tyto „zahrady“ mohou být věnovány různým věkovým skupinám, rozděleny podle aktivit apod. Rozdělení prostoru do přiměřeně velkých částí s vlastním, snadno srozumitelným vnitřním členěním je předpokladem pro to, aby se děti mohly v zahradě snadno orientovat, tedy ji plně využívat.

Zahrada pro nevidomé, BudapešťPůdorys, daný členěním cest, by měl být snadno zapamatovatelný, tedy co nejjednodušší. Osvědčilo se uspořádání těchto zahrad do kruhů nebo oválů. Kruh nebo ovál je tvar, který v podstatě nikdy nekončí. Děti mohou v takto uspořádané zahradě bez problémů běhat, na rozdíl od pravoúhlého uspořádání, kdy je cesta náhle „ukončena“ a pokračuje v pravém úhlu. I když je na tuto změnu upozorněno varovnými pruhy v dlažbě či její změnou. V tomto případě se nevidomé  dítě musí stále soustředit na okolní prostředí, a nemůže se plně věnovat hře. Kruhy jsou vhodné i pro závody v běhu nebo pro jízdy na koloběžkách či trojkolkách, které jsou u zrakově postižených dětí velmi oblíbené. Pokud bude dostatečný kontrast mezi barvou cesty a okolními záhony či povrchy, můžou na tříkolkách „řádit“ i děti s pouhými zbytky zraku.

Jednotlivé kruhy by měly být propojeny přímými cestami. Nepravidelně zvlněným cestám bychom se měli v areálech určených pro nevidomé vyvarovat. Jakákoliv nepravidelnost se hůře zapamatovává, tím se ztěžuje vytváření jakési „vnitřní mapy“ prostoru, kterou si dítě tvoří v hlavě. I to, že dítě o nepravidelnosti dlouhodobě ví, jen ji není schopno přesně „umístit ve své mapě“, působí zbytečně stres. Dítě si tak nemůže přirozeně hrát stejným způsobem jako dítě zdravé.

V centru zahrady by měl být umístěn prvek pro echolokaci. To pomůže dítěti, které se náhodu v zahradě „ztratí“, nalézt cestu do bodu, odkud se umí orientovat. V zahradách pro děti je dobré, aby jim byla voda dostupná, nejlepší je vyvýšené jezírko s vodotryskem, kde si mohou máchat ruce ve vodě a cákat po sobě. Pro echolokaci je možné použít i různé zvonkohry založené na působení větru. Ty jsou u dětí také oZvonkohra - herní prvek využívající sluch, zahrada pro nevidomé, Budapešťblíbené

Zahrada musí mít dostatek trávníkové slunné plochy. Trávník, který je v podstatě základem každé obytné zahrady, však nesmí tvořit velkou jednolitou plochu. Na velké ploše totiž zrakově postižený ztrácí rychle orientaci. Trávníková plocha má tedy být přiměřeně rozdělena, a to buď cestami, nebo třeba jen pásy kamenné kostky, samozřejmě umístěné v úrovni terénu tak, aby nepřekážela v pohybu.

Uspořádání zahrady pro děti s mírnějším postižením zraku, především v očních školách, speciálních mateřských školách a denních stacionářích, nemá již takto striktní pravidla. Děti, které částečně vidí, se pohybují po zahradě stejně jako zdravé děti. Volně tedy běhají mezi atrakcemi a zpevněné plochy využívají jako dráhy pro tříkolky a koloběžky. Je dobré, když jsou atrakce dostatečně barevné a povrch cest kontrastní s okolím. Žádné prvky, jako jsou rohy, části atrakcí nebo větve, však nesmí zasahovat do cest. Atrakce a všechny překážky musí být dostatečně viditelné.

Důležité je logické a srozumitelné vedení cest, vhodné je také usnadnit orientaci změnou materiálů pro povrch cesty. Nejde pouze o to varovným pruhem upozornit, že přicházíme na křížení cest, kde můžeme odbočit. Pokud dítě bude vědět, že po cihlové cestě dojde k růžovému záhonu a po cestě s mlatovým povrchem třeba ke koupacímu bazénku, bude jeho pohyb v zahradě přirozenější. Dítě si tak snadno zapamatuje kombinace různých povrchů, což zrychluje utvoření si „vnitřní mapy“. Povrch cest také usnadní „znovunalezení se“ při ztrátě orientace.

Vyvýšené záhony mohou sloužit hned k několika účelům. Nejznámější je osázení záhonů aromatickými a tvarově zajímavými rostlinami a jejich označení jmenovkami v bodovém písmu. Tím se vytvoří jakýsi studijní záhon, naučná zahrádka. Aromatické rostliny odolné sešlapu, jako je heřmánek římský nebo mateřídouška, můžeme vysadit i mezi dlaždice části cesty. Tak vznikne vonný chodníček, který ocení především nevidomé děti. Vonné rostliny můžeme vysévat také do trávníků. Tak je pro zrakově postižené mnohem zajímavější.

Především pro děti je vhodné na záhony umístit i běžné rostliny, např. zeleninu. Také se jmenovkami. I nevidomé děti tak mohou „pozorovat“, jak roste hrášek nebo jak vypadá mrkev, když ještě není na talíři.

Vhodné je zapojit zrakově postižené právě do pěstování rostlin. Nejlepší je vytvořit vyvýšené malé zahrádky pro skupinky dětí, které se zde budou, samozřejmě pod dohledem, starat např. o zeleninu. I nevidomé děti jsou schopny rostlinky vysít a pečovat o ně. Pokud si „prohlédnou“ jak v určitém stádiu vypadá daná rostlina, jsou schopny záhonek i samostatně vyplet. Tato aktivita nejen že dále rozvíjí smysly i vědomosti dětí, ale přináší i velmi důležitý psychický aspekt. To, že se dítě může pochlubit vlastnoručně vypěstovanou zeleninou, že ji samo může ochutnat, výrazně zvyšuje jeho sebevědomí, pocit, že něco dokáže vytvořit. Něco, co má přímý a jednoznačný užitek.

Důležitá je i barevnost rostlin. Velká část zrakově postižených dětí není zcela slepá a může vnímat barvy, pokud jsou ve větších plochách.Rostliny tedy vždy vysazujeme ve větších skupinách podle barev, pestrobarevné směsi nejsou příliš vhodné. Na psychiku dítěte velmi pozitivně působí teplé čisté barvy, jako je žlutá, oranžová nebo červená. 

Rostliny vybíráme tak, aby byly pro děti zajímavé, a to vůní nebo svým tvarem, strukturou apod. Striktně se vyhýbáme rostlinám jedovatým, byť sebezajímavějším. Také trnité rostliny zde nemají co pohledávat. V zahradách pro slepé děti se vyhýbáme i většině okrasných trav, jejichž listy jsou ostré. Je vhodné do zahrady umístit i běžné rostliny, aby se je děti naučily poznávat.

Pro nevidomého je příjemný kontakt se půdou, proto není nutné záhon mulčovat. Pro zajímavost můžeme v některých záhonech použít inertní materiály. Děti se tak naučí rozeznat říční oblázky od zvětrávajícího pískovce, kusů břidlice, travertinu nebo vápence.

Můžeme však použít i skleněné oblázky, skleněné kamínky apod. Použitý materiál ale nikdy nesmí mít ostré rohy.

Pokud máme k dispozici dostatek prostoru, můžeme jednu zahradu utvořit jako zahradu geologickou, kde budou umístěny různé horniny, které se děti takto mohou učit.

Do zahrady mohou být umístěna i umělecká díla, která jsou v dosahu dětí. Ty je mohou prohlédnout svým hmatem, vnímat rozdíly v materiálu a jeho zpracování různými technikami umělců.

Zajímavé je použití hmatové stěny - zdi s reliéfním vyobrazením např. zvířat, se střídáním různých struktur povrchu atd. Na zeď v zahradě jsou zavěsit i plastiky vzniklé ve školní keramické dílně.

Podstatnou součástí zahrad pro děti jsou dětská hřiště. Vzhledem k tomu, že mají zrakově postižení problémy s rovnováhou, nejvhodnější jsou atrakce, které rovnováhu cvičí. Jsou to houpačky, pružinové hračky, různá kývadla a zešikmené plochy. Hraním si na těchto prvcích dochází v podstatě k rehabilitaci a cvičení dětí, aniž si toho všimnou. Také hmatové stezky by měly být součástí těchto zahrad. Dítě se naučí nášlapem rozeznávat různé materiály. Navíc zcela nevidomé děti mají problém vůbec se pohybovat na některých druzích povrchu, jako je dlažba z kamenných kostek, velké oblázky nebo makadam. Zde si v klidu mohou natrénovat chůzi po těchto materiálech a připravovat se tak na běžné prostředí.

Zahradu vždy přizpůsobujeme věku dětí. Předškolní děti ocení především herní prvky a možnost jízdy na tříkolkách, vyvýšené záhony s aromatickými rostlinami jim mnoho neřeknou. Ty jsou vhodnější pro starší děti, které zas tak nelákají některé herní atrakce.

Na rozdíl od dětí s postižením zraku mohou děti s postižením pohybového ústrojí prostor vnímat komplexně, do všech detailů. Ale ani v dokonale známém a přizpůsobeném prostředí se tyto děti nemohou chovat neomezeně a zcela bezprostředně. Jejich aktivní účast v prostředí je poměrně silně omezena, zvlášť pokud mají postiženy horní i dolní končetiny.

Zahrada pro pohybově postižené děti při stacionáři v BerlíněBezbariérové vytvoření komunikací je zde samozřejmostí. Téměř rovné cesty s co nejkompaktnějším povrchem (asfalt, beton) jsou nejvhodnější.

Vhodné je opět použít vyvýšených záhonů, a to nejen pro naučné účely a bezprostřední poznání rostliny, ale především pro pracovní terapii. Zahradničení a pěstování rostlinek na vlastním „políčku“ má stejný pozitivní psychický vliv jako u zrakově postižených.

Různé herní prvky jsou nezbytnou součástí dětských zahrad. I u pohybově postižených dětí mohou tyto atrakce být součástí důležité pohybové rehabilitace pro děti. Výbornou rehabilitací je u malých dětí třeba jízda na tříkolkách. Tato oblíbená zábava předškoláků totiž procvičuje končetiny poškozené například obrnou tak, jak to umí jen různé nepříjemné cvičení. Také chůze po terénních nerovnostech nebo venkovní cvičení na nafukovacích míčích nebo na trampolíně je velmi přínosné. I zcela nepohyblivé děti mohou být na trampolíně houpány personálem, což působí velmi pozitivně.

Součástí těchto zahrad by měla být i vyvýšená pískoviště, speciálně upravené houpačky a různé další atrakce.

Zahrada je místem ke hrám dětí, jejich běhání, honičkám, skotačení. A právě pohyb je to, co tyto děti nejvíce potřebují. Pohyb pod odborným dozorem zlepšuje jejich stav. A tak i hra na zahradě pomáhá tyto děti uzdravit.

Zařízení pro děti s postižením sluchu si na první pohled Zahradní divadlo pro sluchově postižené děti, Ivančicenevyžadují žádná zvláštní opatření. Musí však být zcela bezbariérové (v případě možné kombinace několika vad). Prostředí pro sluchově postižené děti má být přehledné, jednoduše členěné, předvídatelné. Umisťujeme sem běžné atrakce pro rozvíjení pohybových schopností – různé prolézačky, lezecké stěny, skluzavky apod.

Pozitiva zahradní pracovní terapie jsou velká i u této skupiny dětí, navíc nevyžaduje vyvýšené záhony. Vhodné je však na vyvýšené záhony umístit naučnou zahrádku, pro jednodušší přístup k rostlinám.

V areálech pro sluchově postižené musíme být opatrní s používáním a kombinacemi barev. Příliš výrazné barvy, především v kontrastních kombinacích mohou vyvolat velmi negativní reakce. Barevnost však patří i do těchto zahrad. Je ale lepší používat spíše tlumenější barvy, jako růžovou, modrou, bílou, světle žlutou, nebo nevytvářet kontrastní kombinace.

 

Prostorové požadavky pro pohyb osob najdete zde.

Prvky zahrad prohandicapované  najdete zde.

Vodící prvky důležité pro orientaci zrakově postižených  najdete zde.